|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Do boje pozvedám meč A k obraně chystám štít S lamači naděje chystám se v krutou seč Za svoji naději dnes chystám se bít. Připadám si silný, chrabrý Kdybych jen věděl, jak moc jsem bezbranný Že naděje moje už dávno, dávno zvadly A že přijde to zlé, že splní se obavy. Sekáte do mě, palcátem mě týráte Což vám to není dost? Proč takhle na mě zíráte? Co je to za štěstí? Co je to za radost? Ležím na zemi a z žil mi na podlahu teče krev Měl jsem jí víc než by se zdálo Dlaždice zmazané od vyhřeznutých střev Sil jsem měl dost, ale přesto málo. Ještě se škubu v křeči Ještě mám malinkatou šanci Ale jak slyším z vaší řeči Dál zůstanu mezi psanci. Do drtiče odpadků mě svorně nesete Až budu umírat Smát a radovat, to všechno se budete Až budu umírat. Ale já umírám už dlouho A až teď jste mě konečně zabili.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|