Cecílie měla děti ráda. Ba ne, to je příliš slabé slovo pro emoční vlnění, které v ní ty maličcí človíčci vyvolávali. Milovala všechna ta úžasná stvoření, která tu byla proto, aby lidem, jako byla ona, přinášeli nekonečné potěšení. Černé, bílé, rudé, žluté... Nedělala rozdíly. Jen co někde spatřila kulaté tvářičky na rozzářeném obličeji, hned jí naplnit jí tak známý pocit blaha.

To se ví, že měla v oblibě i dorostence a dospělé, ale děti, to bylo něco, na co by nikdy nedala dopustit.

Jednoho podzimního rána se vzbudila. Slábnoucí slunce zrovna vycházelo na horizont a Cecílie přemýšlela, jaké vhodné jídlo je potřeba zvolit pro dnešní tak nádherně začínající den. No, vlastně ani tak nepřemýšlela co, jako spíš jakým způsobem svůj pokrm zpracuje a uvaří. Naložit do koření? Ne, to ne, to měla včera. Orestovat? Ne, ne... Podusit s mrkvičkou a hráškem a zalít sójovou omáčkou? To taky nepůjde, došla jí omáčka. Hm, asi dneska připraví speciální marinádu a nakonec to podlije červeným vínem... Cecílie byla tak trochu labužnice. Každý den to samé, ale pokaždé na jiný způsob.

Dnes si pozvala k obědu několik vesele vypadajících dětí, které si tak radostně hrály na prašných ulicích. Včera, když šla nakupovat, viděla je uprostřed bídy a hladu, ale přesto si dokázaly udržet tu neochvějnou dětskou radost. Cecílie věděla, že když je hlad, žaludek musí být nasycen, a tak se rozhodla, že na zítra pozve právě tyto děti k sobě domů.

Napjatá a celá nedočkavá je neustále vyhlížela. Mezitím však nezahálela a připravila marinádu a vyndala ze sklepa víno. Upekla také nějaký ten zákusek po obědě. Nalila pití a prostřela stůl.

Celá nesvá nervózně koukala na hodiny. Už táhlo na jedenáctou a děcka pořád nikde. A jí už začínalo kručet v břiše. Nečekala však dlouho a už slyšela jejich švitořivé hlásky, jak se pomalu blíží k jejím dveřím. Nadšeně vyhupla a běžela jim naproti.

Cecílie viděla, že jsou vyhublí a že jejich maso bude muset dlouho dusit. Nezahálela tedy a ihned jak vešly, přetáhla je palicí a hodila je spařit do horké vody. Milovala děti. Jejich masíčko bylo chutné a šlo dobře od kosti.

Ten den byl oběd velmi chutný. Cecílie se cpala, až se jí dělaly obrovské boule za ušima. Snědla co mohla, pak se opřela, zaklonila hlavu a hlasitě říhla. na zákusek už jí nezbylo místo. Zbytek potravy pečlivě zabalila do alobalu a uložila do chladničky, aby se jí ta delikatesa nezkazila, a měla něco na zítřek. Taková byla Cecílie pečlivá hospodyňka