|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
|
Průvan událostí, zdá se,
teď přibouchl mi dveře
k nekonečné kráse.
Vykoupení ve spáse
neleze mi do páteře
co bolestí teď zmítá se. Bloudivé hvězdy na nebi
prsty světla hrají si s trávou
měsíční dech dnes bude zkažený
výdech duše, tak podivně blažený
slzy, co z očí skanou
zaprodal sebe, z kůže je stažený. Měsíční prst, kosti bílé, chmatá,
bere a ohmatává vše co v cestě jest
nemá moc času, cítí svítání brzy, proto chvátá
za chvílí zhubí ho slunce, naděje zlatá
zažene trápení, chlad a děs
vzpomínkou na mor jen má hlava sťatá. |
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Jsem tak blízko
mohu získat vše
nebo ztratit tebe
a bojím se chyb
a strach je tím, kdo mě poutá.
Snažím se roztrhnout provazy
nejistoty co žene mě do tmavého kouta
tlačí mě a zlobí
temno se mi hnusí
ale bez temnoty žádná bílá
bez ježibaby žádná víla
černá, bílá, všechno spolu
spojí se ve svět, co nás obklopí. |
|
Aktualizováno ( Neděle, 10 říjen 2004 )
|
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Sen zklamaným pluje dnem
a čeká, až se pominem
v záchvatech citů svých
co nestojí nám za ostych. Lyrika slov přináší mír
vsává mě tvá touha, vím
a nezanechám naděje
dřív, než se vesmír zachvěje. Hudba ve mně zní ti tiše
slova co patří ti nechceš slyšet
raději oči zavíráš
co můžeš vidět, nevnímáš. Ale nakonec vše co stát se má
stane se, tak to říkám já
ať osud kamkoli nás odvane
harmonie duší navždy pak nastane. |
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Odpusť mi, prosím,
všechnu bolest, co ti působím
a naděje, po kterých ti šlapu.
Asi mě nebudeš chtít vidět
nikdy víc a nikdy znovu
rozumím ti,, já tě chápu V labyrintu mojí mysli
ztrácím sám sebe
emoce zmítají mojí bytostí.
Ač není mým záměrem
působit zlo, původcem jsem
působím mnoho zlých krutostí. |
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Deštník proti světu rozevírám
zmítán vichrem krutosti.
Meč zkázy ve své ruce svírám
poučen z andělské moudrosti. Satan i Bůh v mysli se sváří
co dobré či zlé diktovat chtějí.
Andělé s démony chlípně se páří
hrají si s lidmi, protože smějí. Šerem se toulám, zavírám oči
nechávám zlo jít skrze mé tělo.
Duše má černá se v čistotě smočí
nebude tma, zbude jen bělo. Čistotou sněhu září zas
upadá temnoty chtivý hlad
zas promlouvá ke mně vnitřní hlas
teď už mohu být volný snad. Tak naději v sobě nosím,
že vichr deštník můj nezboří.
A mečem svým lidskou krutost kosím
doufaje, že naděje spolu s ní neshoří. |
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>
|
| Výsledky 55 - 63 z 85 |
V dubovém Háji 
