Letí vzhůru
nemá strach
nemá smůlu
netroubí mu na poplach.

K úspěchu ve spěchu
žene se bezhlavě
zatím ještě uniká popravě
je čistý, je jistý.

Na vrcholu stojí
nad hlavami všech
proč jen se tak bojí?
smrt ještě není na doslech.

Zrada se vkrádá
už není tu bezpečí
když celou noc probrečí
s tváří hráče ve dne nezapláče.

Šance mizí
štěstí prchá
zloba ryzí
je to mrcha.

Padá a zvadá
jak je vidět
měl se stydět...

Studená koupel osvěží mysl, těla i duchy
zůstanou už bez předtuchy
odplývá špatná nálada
kterou už mysl nezvládá.

V kůži střepiny chladu
snad i srdce zchladne
v žaludku pocit hladu
únava z hlavy spadne.

Do oceli štěstí
udeřím svou pěstí
žal jen zlostně kvičí
jak ho rána ničí.

Duše až zas bude znavená
ponořím se ve stříbrný proud
a nechám si omýt ramena
a potom tiše na Onen svět plout.

Přicházíš a odcházíš
v mým srdci se procházíš
v co doufáš už netušíš
když jim srdce rozbušíš.

Hniješ v duších cizích těl
co nesměl a kolik měl
v hlavě své jen rozumu
nepřijdu tam, nebudu.

Ač andělská tak mučíš nás
dík tobě si zlámem vaz
po tobě jen zkáza zlá
šíří se jak nákaza.

Že jsi nic neslíbila
proto ses jim líbila
v jejich duších pobýváš
protože se nehlídáš.

Tak přestaň hrát si s nimi hned
pozor krásko, neuleť
neuleť do chtíče svého
pak stane se ti něco zlého.

V samotě jsi zklamala
že ses touhy nevzdala
kolik ještě přijde chvil
ve kterých tě utopil.

Neslyšíš a nevnímáš
a davem se prodíráš
zahyneš v dechu draka
vyletíš až nad oblaka.

Poletíš až dozraje
tvoje cesta do ráje
a ačkoli jsi nechtěla
dostaneš křídla anděla.

Trpký je sen, nocí se zdá
žalostným dnem je duše má
sedmero nebes můj život zná
však v tenhleten moment všude je tma.

Na kraji světa, stojíme v objetí
pláčeme spolu, jsme plni dojetí
záleží na nás a na způsobu pojetí
sněhobílá krev, stala ses obětí.

Nakonec smrt, bída a žal
přišel a odešel, vše s sebou vzal
hladina zčeřená, vítr se smál
s nadějí bezesnou život si hrál.