Sny... přicházejí z nenadání
Skrývají se v každém skutku
Volají: „Vše je možné!"
Tak proč poddávám se smutku?

Sny... ráno ve mně hnijí
Tlí, když bdím život svůj
Sen... rozkládá se
Pro štěstí možná hnůj.

Sny... snad vzroste na nich naděje
Ale nevěřím tomu moc
Zas uléhám sám
Další sen pryč, tak přeji dobrou noc!

Jsem jenom blázen
Co odrazil se,
Jenže už nedopadl na zem
Smrt
A kolem těla rudý bazén...

A kosti mrznou v tuhý led
A pára z úst se do tmy ztrácí
Ohlednu se naposled
Ty pocity, co se stále vrací...

A vyšel měsíc a v jeho svitu
Jsem oproštěn už od pocitů
Jen a já a měsíc bílý
Sledujeme, jak vyprchaly síly.
Umírám!

A co? Komu to vadí
Smrt pojišťovna přeci hradí...
Tak co? O co jde?
O nic.
O mě.
O vše!

Vydal se na cestu, co v hlavě má za nápady?
Vzal do ruky štít a do druhé meč
Na lidskou zlobu chystá si zteč
To co je živé, dnes v noci asi padne hlady
Přemohly ho krutosti přitažlivé vnady
Buď si kde chceš, hlavně neuteč
Raduj se z dní, jen je neprobreč
Křišťálu perla ať ti padá z brady.

Putuje tmou v šedé zbroji rytířské
Do hlav tne a shazuje je na zem
Utíná údy, je to učiněný blázen
Myšlenky prosté, avšak velmi kacířské
A za jejich duše ani trochu nesteskne
Necítí žal, když zapraská jim vazem
Dělá co cítí, když připadá si zrazen
A ve tmě se sem tam jen jeho pohled zaleskne

Pak potkává jí, svoji lásku jedinou
Ve světě krutosti je ostrovem vlídnosti
Pomáhá srdcím od veškeré lítosti
Hojí rány svou duší nevinnou
Když však se rodokmeny rozvinou
Zjistíme, že dcerou je bídnosti
A toho se prostě, nikdy už nezprostí
A tak s ní i jeho sny zahynou.

Čistí si meč od krve své milé
Leží tam na zemi v kaluži rudé
A z jejích skutků jen vzpomínka bude
Na kostech suchých jen maso shnilé
A on si obléká boty a plášť, tentokrát bílé
Vymítil všechny, bohaté, chudé,
Všechny je zabil, proto dál půjde
Jako vítězný hrdina, slavná to chvíle...

Dotýkám se těch tvých snů
Zmrazován vášní teplých rtů
A do vnitřku duše tvé
Mě vítr slov odvane
Pak usadím se, zakořením
V nitru tebe s tebou se ožením

Těšíš se? Stydíš se?
Vzdoruješ? Příčíš se?
Netušíš, že jsem z tvého vzdoru živ?
A směji se, to není žádný div!
Na věky věků tvá mysl jen má je
Vezmu ji s sebou, však nikoliv do ráje!