|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Vždy já a vedle svět
a v jeho sevření těžké, tak těžké je nedospět.
Spoutává mě tíha toho světa
přichází jen bolest na jejíž křídlech strach si létá. Čas přijde a odejde v širé pláně
kde jste vy lidi, co stáli byste na mé straně?
Kdo jako trámy pevného citu trosky mé podepře?
Měl bych to skončit, zahodit provždy své vnitřní rozepře. Měsíce svit už nebalzamuje bytí
drogy nepomáhají, ani časté pití
jen v síti zášti světlo naše chytí
tu černou díru v srdci už nikdo nezasytí. Ve sluneční krajině očí co světem těkají
objevují se stříbrné prameny, pak po tváři stékají
a cestou vzdušnou nesou svůj třpytivý lesk
zvoní melodii, hlavním motivem hudby je bolest a stesk. V prostoru nicota, v těle jen hlína
tam, kde byl pořádek teď šklebí se špína.
Nečekám, že by samota měla být jiná
a tak se zdráhám žít - čí je to vina? |
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Má paní se zlatým vlasem
odplula daleko na západ.
Kam jela? Asi bojovati s časem,
pověz mi, srdce, co je to za nápad? A tak se labutí loď vydala na cestu
zalitá zlatem z vlasů mé paní.
Ukrad mi vítr bělavou nevěstu
vrhám se do vody a pluji za ní. Její tvář zářící hladí vítr jen
odjíždí tam, kam její srdce táhne.
A já jsem zase sám, úplně rozpůlen
po její vůní mé tělo však prahne. Vyčerpán jsem a nemám síly víc
nedohnal jsem její loď
nechci jít do ráje, bez tebe nechci nic
to radši do pekla sama mě shoď! |
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Chcípla kočička...
chcípl pejsek...
chcípla ovečka...
chcípl koníček...
chcípla kachnička...
chcípla labuťka...
chcípla veverka...
...i ty chcípneš! Leží kočička... nemá očička...
Leží pejsánek... nemá nosánek...
od samého slunéčka... ohořela ovečka...
utopil se koníček... nevybumbal rybníček...
nic nezmohla kachnička... když jí praskla chlopnička...
ani ta labutěnka... v krčku uvízla jí odhozená rtěnka...
chudák veverka... sežrala jí breberka...
A tvá smrt? Zasloužil sis jí! |
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Procházel jsem pustinou
nehostinnou krajinou
a všude jen zkáza
co jako nákaza šířila se vzduchem
A pak potkal jsem děti jak přinášeli
naději.
Však domovem jim byla špína
hnusný kanál, temná díra.
Uprostřed horstva z oceli
žili, to proto, že museli. Po celý den chodily
ze snů naděje se rodily
a dospělí je bořili.
Se strachem a pláčem
stávají se rváčem
a nic je už nezastaví.
Půjdou a změní svět z ohavnosti
na peklo...
... nebo mi něco uteklo? Ve zchátralém prostředí
jen stěží se dobro odstředí.
Možná, že někde dole v kalu
svítá plamínek na lepší časy...
Snad nesfouknou ho dětské hlasy
snad bude z něj požár štěstí!
A nebo... spálí celý svět
svými ohnivými chapadly.
Uvrhne existenci do chaosu
a zadupe nás pod popel! A co dát dětem trochu citu?
Pomohlo by to? Spasí nás to?
Jistě... ale kde jen tu lásku vzít???
Nesmíme jí nechat shnít sic poslední je to naděje!
A poslední znamená poslední
protože když dopustíme aby naše děti
ve špíně žily jak v doupěti
pak jen zkázu sklidíme
že ne? Však uvidíme... |
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Vezmi mě do magického světa
ukaž mi, kde se mi splní sny
vezmi mě tam, kde radost vzduchem léta
a jaro voní celé dlouhé dny.
Kde je zákonem dobro jen
a zlo tam nemá místo
tam mohl bych být spokojen
bylo by tam čisto. Vezmi mě do zázračného světa
kde o naději není třeba bát se
vezmi mě tam, kde každá duše vzkvétá
a kde není žádný zrádce. Odletíme spolu, snad nespadneme dolu
a nenatlučeme si ústa
pak na dřevěném voru
oživíme všechna místa pustá. |
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>
|
| Výsledky 37 - 45 z 85 |
V dubovém Háji 
