X-Hrad je nekomerční internetový e-zin, prezentující názory, tvorbu a zájmy skupiny nadšenců, kteří jej tvoří ve volném čase. Prozkoumejte jej a snad se vám některé z povídek, básniček, recenzí či článků zalíbí natolik, že do Hradu budete chodit častěji. Rádi vás tu uvidíme pravidelně :o). Děláme Hrad pro své potěšení a hlavně pro vás. Pokud jste se zaregistrovali, můžete psát do diskuzního fóra, nebo posílat privátní zprávy všem ostatním obyvatelům - v osobním menu položka PMS. Kdo se chce stát autorem a mít možnost psát články, může napsat na xhrad@xhrad.cz.
Stál zde vždy. Byl zde dříve než cokoliv jiného. Bude zde i když my nebudeme. Jak praví legenda, tam mezi světy kde čas není, tam stojí HRAD. Stopy v Hradu zanechali mnozí známí i neznámí, lovci i lovení, záhadní i méně tajemní. V krbu oheň stále hoří. V hodovní síni služební stíny pohoštění tvoří. Tak poutníku ať přivádí Tě cokoliv, vejdi mezi nás a ochutnej z tajemství Hradu. Ochutnej z příběhů, nasaj vůni dálek a přičichni k dobrodružství.
Fantazie je prostředníkem k nekonečnosti. SÖREN KIERKEGAARD
Citát
ALBERT EINSTEIN proslov s názvem: Moje krédo (1932)
Nejkrásnější a nejhlubší pocit jaký může člověk zažít je poznat
tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako
veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě. Ten, kdo tento pocit
nikdy nezakusil mi připadá pokud né mrtvý, pak přinejmenším slepý.
Znamená to pociťovat, že za vším co lze zažít je cosi, co naše mysl
není schopna zachytit a jehož krásu a subtilnost vnímáme jen nepřímo.
To je víra, v tom smyslu jsem tedy věřící, stačí mi, když mohu žasnout
nad těmito tajemstvími a pokorně se pokoušet postihnout svou myslí
pouhý obraz vznešené stavby všeho, co existuje.
Tento pátek 22.1. bude oficiálně zahájen „Měsíc japonské kultury“. Jedná se o sérii kulturních akcí, které zahrnují vedle již 3. ročníku úspěšného festivalu japonských filmů EIGASAI 2010 také přednášky, dokumentární filmy, výstavy, loutkové představení a koncert
Pokud hledáte nějaký předmět do své sbírky, nebo chcete mít čajovou konvici jako samuraj, svítilnu, kimono, dřevěnou panenku kokeši, či cokoli jiného co jste jen někde viděli či o tom jen sníte, stačí navštívit tento nejen inetový obchůdek a určitě si vyberete. Co nemají na skladě a v nabídce se dá dle přání objednat. Zboží je z Japonska a je spíše antique, ale lze míti i novodobé.
Bol raz jeden uterák. Zelený, mäkučký, s pruhmi drobných kvietkov na obrube. Trónil si v kúpeľni na vešiaku, sušil ruky celej rodiny. Už ich poznal. Otcove boli veľké a upracované, tvrdé a občas trochu drsné. Mamine ruky boli jemné a dotýkali sa vecí nežne a opatrne. Chlapčekove rúčky boli maličké a najšpinavšie zo všetkých. Hlavne, keď sa vrátil z pieskoviska, alebo keď pomáhal otcovi v záhrade, alebo opravovať auto. Vtedy bol uterák veľmi rád, keď ho mamička zobrala, strčila do práčky a riadne spolu s ostatnými ručníkmi vyzvŕtala v horúcej vode, perlivej pene pracieho prášku a napokon vykúpala v nádhernej vôni... A úplne najradšej sa presúšal na slniečku. Sálalo z neho príjemné teplo, vetrík previeval, skrátka – bola to pohoda nad pohodu... V takých chvíľach si uteráčik sníval:
